Kyselina hyaluronová a její využití v biomedicíně

Karl Meyer a John Palmer jako první vědci izolovali v roce 1934 z kravského oka látku, kterou pojmenovali "kyselina hyaluronová". Kyselina hyaluronová, hyaluronan nebo hyaluronát je přirozeně se vyskytující glykosaminoglykan, který je součástí pojivových tkání a má obrovskou schopnost vázat vodu v množství až tisícinásobně vyšším, než je jeho vlastní hmotnost. V lidském těle, ale i v tělech různých jiných živočišných druhů, se nachází převážně v kůži (přibližně 50 % celkové hmotnosti), ale také v oku, pupečníku, synoviální (kloubní) tekutině, kostech, srdečních chlopních, plicích, prostatě a mnoha dalších orgánech. Člověk vážící 70 kg má v těle přibližně 15 g této kyseliny, z čehož se denně doplňuje 5 g. Kromě svých hlavních funkcí, jako je hydratace nebo lubrikace kloubů, je kyselina hyaluronová důležitá také při hojení tkání, tvorbě cév, migraci buněk a mnoha dalších procesech.

V posledních dvou desetiletích se nashromáždilo velké množství vědeckých poznatků, které odhalily důležitou funkci kyseliny hyaluronové ve správném fungování mnoha molekulárních mechanismů, což vedlo k široké škále možností jejího využití v terapeutické praxi. Kyselina hyaluronová byla poprvé terapeuticky použita ve veterinární medicíně, kde se prokázal její příznivý účinek na zmírnění traumatického zánětu kloubů u dostihových koní, a to díky tomu, že kyselina hyaluronová působí protizánětlivě, imunomodulačně a dokonce i analgeticky. V roce 2019 byla publikována rozsáhlá studie shrnující poznatky o této látce a jejích terapeutických možnostech. Kromě léčby osteoartrózy byla kyselina hyaluronová zkoumána také při léčbě závažných očních problémů nebo dokonce při léčbě rakoviny.

Z dermatologického hlediska má kyselina hyaluronová zásadní vliv na dynamiku stárnutí kůže, a proto je v centru zájmu možností zmírnění negativních aspektů spojených s tímto procesem. Ve zdravé pleti je kyselina hyaluronová důležitou molekulou, která mimo jiné zajišťuje správnou konfiguraci kolagenových a elastických vláken. Když se ve vyšším věku ztratí, toto uspořádání se naruší, což se navenek projeví vráskami, kožními převisy a nosoretními rýhami. Tyto nepříznivé viditelné změny souvisejí také s dalším procesem nevyhnutelně spojeným se stárnutím pleti, kterým je ztráta hydratace. Obsah kyseliny hyaluronové v kůži se snižuje nejen přirozeně s věkem, ale také v důsledku škodlivých účinků ultrafialového záření ze slunce, cigaretového kouře a chronického vystavení znečištěnému ovzduší.

Kyselina hyaluronová ve formě léku nebo kosmetického přípravku se nejčastěji aplikuje jako hydrogel, dermální výplň, intradermální injekce nebo jako krém. Dá se říci, že všechny přípravky, které o sobě tvrdí, že jsou schopny hydratovat, chránit a redukovat známky stárnutí (anti-ageing), obsahují kyselinu hyaluronovou. Výhodou je také jeho bezpečnost, biokompatibilita a absence toxicity. Nevýhodou některých forem aplikace je špatný průnik do hlubších vrstev kůže, zejména do dermis. Tato otázka byla zkoumána v jiné studii v roce 2019. Její výsledky ukázaly, že nejúčinnější průnik zajišťuje mikronizovaná formulace připravená nově vyvinutou technologií, která zaručuje vyšší účinnost a příznivější konečný terapeutický účinek.

Zdroje:

Lubart R, Yariv I, Fixler D, Lipovsky A. Topical Hyaluronic Acid Facial Cream with New Micronized Molecule Technology Effectively Penetrates and Improves Facial Skin Quality: Results from In-vitro, Ex-vivo, and In-vivo (Open-label) Studies. J Clin Aesthet Dermatol. 2019 Oct;12(10):39-44.

Gupta RC, Lall R, Srivastava A, Sinha A. Hyaluronic Acid: Molecular Mechanisms and Therapeutic Trajectory. Front Vet Sci. 2019 Jun 25;6:192. doi: 10.3389/fvets.2019.00192. PMID: 31294035; PMCID: PMC6603175.

Papakonstantinou E, Roth M, Karakiulakis G. Hyaluronic acid: A key molecule in skin aging. Dermatoendocrinol. 2012 Jul 1;4(3):253-8.

MUDr. Martin klein v roce 2012 vystudoval lékařskou fakultu univerzity Komenského, kde aktuálně působí jako vědecko -pedagogický  pracovník. Věnuje se také problematice zdravé výživy.